S hypotékou má naše rodina zkušenosti již z doby socialismu. Tehdy se tomu neříkalo hypotéka, ale podstata byla stejná. Kdo si chtěl v té době pořídit rodinný dům, získal na to od banky potřebný obnos a ten potom splácel. Tehdy to bylo jednodušší v tom, že všichni dospělí a zdraví lidé měli povinnost pracovat a být výdělečně činní, tak bylo splácení dluhu relativně snadné. V té době byly státní pouze byty v bytových domech, kde lidé platili nájemné státu, ale rodinné domy byly ve vlastnictví občanů.

Hypotéky tedy považuji za pokračování úvěrové politiky, která umožňuje lidem získat vlastní bydlení. Mám takový dojem (možná se mýlím), že právě doba socialismu zasadila hluboké kořeny ve formování vztahu lidí k nemovitému majetku. Tehdy totiž prakticky neexistovali bezdomovci, tedy samozřejmě tu byly drobné výjimky lidí, kteří obcházeli zákon, jako byli narkomani nebo kriminální živly, co se ukrývali před policií, nepracovali a byli příživníky, ale každý, kdo pracoval, měl své vlastní zázemí k dispozici.

A právě vlastní zázemí se stalo pro Čechy jistotou, která jim umožňuje nejen disponovat vlastní nemovitostí, ale zároveň ji zvelebovat, rekonstruovat a měnit její tvář. Naše země se zcela vymyká běžnému průměru západní Evropy, která využívá nájemního bydlení do značné míry. Ve Švýcarsku je dokonce téměř 60 procent zájemců o nájemní bydlení, zatímco u nás jen zhruba jedna pětina z celkového počtu obyvatel.

Nebankovní hypotéku bez registru tedy vnímám jako příležitost k zajištění vlastního bydlení, ať už se zajímáte o rodinné domy, rekreační nemovitosti nebo byty v bytových domech. S hypotékou lze také vyplácet spoluvlastnické podíly u nemovitostí a americká hypotéka dokonce umožňuje pořídit na splátky i cokoli jiného, než co je určeno k bydlení, například některé potřebné vybavení pro podnikatelskou činnost.